Shooting in Káraný

Houby došly, tak budeme muset vytáhnout nějaký memoáry z archívu. Vymýšlíme dárky na vánoce a babičky a dědy vždycky nejvíc potěší pěkný rodinný fotoalbum. Trvalo mi dvě hodiny než jsem v počítači našla fotky z těhotenství. Vzhledem k tomu, že na nich vypadám jak vorvaň, byl doma vyhlášen přísný zákaz jakéhokoliv publikování. Teď, o třičtvrtě roku později, je mi to jedno. Mají pro mě daleko větší rozměr. Moc dobře už totiž známe toho, kdo byl celou dobu uvnitř bříška. A hádejte, kde se fotilo…

DSC_0938

DSC_0979

DSC_1261

DSC_0321

 

Farewell party

Zavíráme krám!

Sezóna je u konce a já absolutně nevím, co budu dělat! Vidina toho, že budu přes čtvrt roku bez hub mě poslední dny dost deptá. Kluci vyhlásili LAST CALL! Prodávají zbylých pár kilo a já přemýšlím, že přeplatím ostatní a nechám si je pro sebe. V lednici mám poslední pár klobouků, což je katastrofa! Potřebuju víc. Doufám, že až si to Dadin přečte, utrousí pro mě aspoň pár kousků. Nejradši mám ty malý (ale když dáš větší, zlobit se nebudu).

O víkendu kluci zazimovávali objekt. Klády bylo potřeba uložit tak, aby byly chráněny před mrazíky, plodící stan přišel o střechu a vypustili i bájnou jímku. Příští rok bude velkej. Teď je třeba hybernovat a načerpat síly na na jaro.

Jedno je jasný, hub bude dost pro všechny. Těšte se!

_D3C1547 (2)

_D3C1540 (2)

_D3C1532 (2)

 

Pyšnější než smrt

 

Dneska ráno nám přistálo od vydavatelství Burda Praha do schránky listopadový číslo časopisu Apetit. Kluci dělali rozhovor.

Jo, jsem pyšná! A možná ještě víc vděčná.

Došlo mi totiž, že nejkrásnější na tom všem je to slovo POPRVÉ. Svoje poprvé má většina z nás už dávno za sebou. První pusa, kocovina, první velká cesta nebo první velkej průser. Tohle POPRVÉ je většinou spojený s dalším slovem. MLÁDÍ. Když jste ale co k čemu, můžete prožívat poprvé i v průběhu přicházejících životních dekád. Zní to otřepaně, ale i cesta je cíl…

S otevřením Apetitu mi došla jedna věc. Ta cesta samotná je daleko víc než prodaný kila hub na konci roku. Je krásný mít šanci prožívat první úspěchy něčeho v co věříte natolik, že tomu uzpůsobíte celej svůj dosavadní život. Baví mě koukat na výrazy našich zákazníků, kteří na farmářských trzích poprvé okusí chuť True Shiitake, baví mě číst si e-maily od lidí, kteří si koupili Prcka, kládu, plodící v domácích podmínkách a hrdě nám nahlašují svoje první pěstitelské úspěchy. Baví mě, jak to baví lidi. Tohle všechno můžu prožívat díky svýmu manželovi. Dal mi možnost jet na vlně poprvé, i když je mi třicet, a to je strašně fajn. Dneska je moje další velký poprvé. Sedím na paletovým gauči a čtu si v časáku rozhovor s klukem, kterej mě před patnácti lety v prváku na gymplu balil na sbírku chrobáků. Svýma rukama vypěstoval něco, co lidem chutná a zajímá je. Něco, díky čemu doufám, že budeme mít o pár poprvé ještě na chvilku postaráno.

Děkuju!

 

 

 

 

Zázrak jménem Náplavka

Dostali jsme se do nejznámějšího pražskýho Pozérova. Na tradiční sobotní trhy na Rašínově nábřeží.  Dva sympatický střelci, který prodávali špičkový klobásky a nakládaný zelí nám drželi místo přímo pod hodinama u železničního mostu. Ze začátku se na nás tvářili trochu nedůvěřivě jako na další hipstry, který vyplivla stejná letenská matka, ale nakonec ledy roztály. Zjistili totiž co prodáváme. Kolem devátý si cvakli dva frťany a s ironií v hlase se začali vyptávat, jaký že houby to vlastně pěstujeme. Po několika vtipech na konto moderních superchiarawveganglutenfreepotravin si konečně dali Shiitake do pusy. A bylo dlouhý ticho. Pak jeden z nich špitnul: ,,Můžu ještě?”

22429340_10212388695266730_1805376428_o

 

Dopoledne už Náplavka praskala ve švech. Lidi byli zvědaví, nebáli se zeptat. Poprvé jsme vyzkoušeli taky ochutnávky. BINGO! Když vám Umami polechtá jazýček, musíte domů odejít minimálně se sto gramy. Překvapilo nás pár zákazníků, kteří šli na jistotu. Je vidět, že pražská šuškanda funguje. Cizinci – další, kdo byli stánkem nadšení. Letmo procházející skupiny asiatů nemohli uvěřit svým očím, když viděli naše houby. Někteří z nich začali doslova hysterčit. Křičeli Shiitake! Shiitake! a točili se bezradně v kruhu jak korouhvičky. Svou přízní nás poctili také novozélandští Maorové. Po ochutnání pár desítek kousků prosakovalo skrz jejich potetované obličeje čiré blaho. Byli to stokiloví řízci, takže vůbec netroškařili. Kuba se za grilem nestačil otáčet. Všechno snědli. Ze slušnosti pak koupili svojí české průvodkyni pár čerstvých, aby to jako nevypadalo, že nás přijeli zruinovat.

Kolem poledního přišel další specifický zákazník: ,,Slyšel jsem o Vás od Huga Hromase, Je to fantastický. Chci si koupit všechno, co nabízíte.” Odešel s inokulovanou kládou, čerstvými i sušenými shiitake. Až o pár dní později jsme se dozvěděli, kdo to byl. Jednalo se o PANA CUKETKU. Známého foodblogera a nadšence, který se na svých stránkách http://www.cuketka.cz zabývá vším, co je dobrý. Jeho článek o True Shiitake najdete zde www.cuketka.cz/true-shiitake/ No jo, udělal nám radost a my jemu asi taky.

22396739_10212388775868745_603909000_o

Naše sobotní náplavkovská crew

Havlovina

Houby proklatý! Za ty Dadinovi nový vrásky a první šedivej vlas, kterej sem nedávno našla na jeho hlavě a taktně přešla, můžou oni. Jsou dny, kdy všechno vychází a jede jak na drátkách, ale pak přijdou darktimes.

Nepodařilo se, nejde, nebude, nechce, neklaplo, nesmíte, nestane se….

Milion překážek ve vaší cestě za tím, aby jste došli k cíli. Vyřešíte jednu, přiletí další dvě. Legislativa, odběr, hygiena, produkce, povolení, zákazy, počasí, Babiš.. člověk snadno zapomene, proč to všechno začal dělat. Krása celýho projektu jde stranou na úkor byrokracie a nesmyslů spojených s podnikáním. Kdo v týhle době začne podnikat je čirej blázen, tvrdí s oblibou můj bývalý kolega. Asi má pravdu. Kuba je blázen a Dadin ještě větší. Doufám, že na konci toho polobolševickýho tunelu, kterej je zatraceně dlouhej, pořád ještě vidí to, co viděli na začátku – GENIÁLNÍ HOUBU, která se má dostat k lidem. Houbu, která v sobě obsahuje tolik dobra, že si ho ani nezasloužíte. Houbu, která je budoucnost.

Když vám někdo neustále hází klacky pod nohy, začnete logicky pochybovat. Pochybujete, jestli to zvládnete, pochybujete o ostatních a hlavně sám o sobě. I přesto, že je nad slunce jasný, jaký jsou True Shiitake frajerky, přišel čas bilancování a otázek, jestli to má vůbec cenu, jestli jde v týhle republice prorazit s něčím tak specifickým. Možná jsme v jednu chvíli házeli flintu do žita a propadli na moment dojmu, že je všechno v prdeli. Že to tady nepůjde a že helmuti budou jediný, kdo si bude ujíždět na chuti Umami. Jo, vážně jsme přemýšleli, že si je Čechy nezaslouží, ale Německo jo. Pak jsme ale jednou ráno přijeli do haly a viděli tohle:

22279021_10212348614184728_1358181689_o

Aneb..

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!

Podhoubí, který prorůstá do tvaru srdce se moc často nevidí. Asi je to jasný znamení, že to máme ještě hecnout

Den po

Včera jsme byli na trzích. Řezáčovo náměstí mě svojí příjemnou klidnou atmosférou mile překvapilo. Do místního koloritu skvěle zapadly rozmanité stánky, jejichž hlavní protagonisté byli vesměs strašně milí lidé. Žádné davy a mačkanice. S každým zákazníkem jsme měli čas v klidu podebatovat a zodpovědět jeho otázky.

21370981_1657399870945108_7877588704938817405_n

Zdroj: https://www.facebook.com/ftpraha/?fref=ts

Drželi jsme se toho, že v jednoduchosti je krása. Dominantou našeho stánku bylo pár klád, ze kterých se klubaly čerstvé Shiitake. Zájemci si je mohli koupit. Lidé kolem nich ale chodili s podezíravým obličejem. My samozřejmě nevěděli proč. Záhadu rozklíčovala až sousedka farmářka, které to nedalo a přišla se zeptat. ,,Koukáme na vás už od rána. Vy tu jako prodáváte nařezaný dřevo za čtyři kila? A lidi si to kupujou?” koulela očima. ,,Dneska je moderní snad i vole vod krocana.”                                                                            Až když si nasadila brýle zjistila, že na tom něco roste. A že to něco je moc dobrý.         ,,Tak to jó!” znalecky pokývala hlavou a spokojeně odešla. Dopoledne už začaly houby pořádně růst a byly lépe vidět. Návštěvníky to zajímalo a pár z nich si hrdě odnášelo kládu do svých domovů. Jedna paní, zarytá houbařská fanynka, si dokonce koupila dvě. Takový ohlas jsme nečekali.

21584149_10212176208114684_300648514_o

21618268_10212176207874678_67878936_o

21584148_10212176208074683_1509019997_o

21585778_10212176207754675_136189089_o

21556883_10212176208034682_1561797670_o

21584105_10212176207834677_732109113_o

Atmosféru celého tržiště dokreslovala živá hudba na kterou si přišel zatancovat do hlavních linií nejeden kolemjdoucí pejskař. Jako správný obyvatel Prahy 7, nedal pytlík na psí exkrementy z ruky, ani při bujarém hopsání. Pan starosta Čižinský, který se přijel na kole podívat, jak Heřmaňák pulzuje, za to byl jistě velmi rád.

21557243_10212176181274013_1107459896_o

Ve tři odpoledne bylo padla, ale klidně bychom zůstali ještě déle. Sbalili jsme stánek a šli si sednout do sympatické kavárny Liberál na rohu náměstí. Měli jsme jen necelou hodinku, protože další zastávka sobotního odpoledne byl ASIA FOOD FEST na Smíchovské náplavce. Tentokrát ne jako trhovci, ale jen na kukandu.                                 Byl to ovšem děs běs. Ve vzduchu byla cítit spocená podpáždí milovníku ,,asijské kuchyně” a smažené polotovary schovávající se za roušku červeného draka. Potkali jsme tam pár známých, já v rychlosti nakojila mezi rodinkou labutí a radši jsme se zdekovali přes železniční most na vyhlášené vítoňské gelato.

 

Heřmaňák

aneb Náplavka Prahy 7 bez Vltavy

Druhou zářijovou sobotu zahajuje svou činnost první farmářský trh bez igelitek a my budeme u toho! Dle informací od organizátorky budou True Shiitake ve vybrané společnosti:

Farma Zelenka – krůtí maso chované s láskou páskou

Farma Babina-školní statek Plasy – přiveze jogurty a mléka ve vratných skleněných obalech

Frusack – oblíbené designové pytlíky pro ty, kteří si i cibuli musí hodit na váhu v něčem cool

Včelařství Dobrovolný – medy, medy a zase medy

Luční kvítí – trhané v českých krajích

A další…

Přijďte se podívat. Jak nás znám, o zábavu bude postaráno!

21034324_1641742942510801_3172095925334504108_n

 

 

 

 

Jedeme na horský dráze!!!

Je srpen?

Musím se smát, když se ohlédnu zpátky.. Ani jeden jsme netušili do čeho se řítíme..

Timing našeho prvního miminka spolu s první sklizní Shiitake zdá se být poněkud crazy.  On to totiž žádný timing ani nebyl.  Čekali jsme na ně pár dlouhých měsíců a najednou je máme. Máme houby a máme naší malou princeznu. Jedeme nahoru a dolu a snažíme se alespoň někdy řídit. Den a noc se slily do jednoho. Absolutní štěstí se střídá se stále přítomnou únavou rychlostí blesku. Vítr nám vlaje ve vlasech a my jsme za toho čtvrt roku dojeli k obrovským úspěchům. První úsměv Toničky, první velká sklizeň, držení hlavičky a spoustu spokojených kuchařů nás ženou dál a dál. Stojí to za to.

21147168_10212074976663961_1959053806_o

21171115_10212074976783964_1211195558_o

 

Není čas na nic, ani na vaření. Shiitake jím každej den, protože jsou výborný a hotový za 3 minuty. Jsem strašně šťastná, že Dadin pěstuje právě je a ne třeba fazole. Každej den mi přiveze čerstvý, poctivě zabalený v papírovým pytlíku. Já je jen hodim na máslo a je navaříno. Z toho množství, který týdně zkonzumuju se chtě nechtě musí tvořit něco jako houbový mlíko. Antonie ale neprotestuje, a to je hlavní.

A příště už to bude snad o farmářských trzích…

21198289_10212075098707012_1026549452_o

 

Čekání na mimina

Závodíme doma, kdo porodí dřív, jestli já nebo Dadin. Zatím je to 1:0 pro Shiitake. Na testovacích kládách se před pár dny urodily první kousky, které evidujeme pod pracovním názvem ČERNOŠI. Vypadají jak pekelníci, protože během svého růstu dostaly pořádnou nálož slunečního světla. Proto také jejich těla obsahují neskutečné množství vitamínu D. Na prvorodiče je to obrovský úspěch, už aby byl další vrh. Termín máme stejný – někdy tento týden. Jediný rozdíl je v tom, že já budu rodit jedno dítě, kdežto Dadin několik set. U mě se zatím nic moc neděje, u něj probíhají kontrakce každý den. Zvládá je s noblesou, i když mu občas dávají pořádně zabrat. Jímka, zavlažování, podhoubí, nakladač, dřevo, ptáci jarabáci a další představují každodenní problematické stahy, kterými se musí chtě nechtě zabývat. Říkám mu, ať je za ně rád, je to přeci jen předzvěst samotného porodu. Já marně čekám na jakýkoliv signál a stále nic. Dadinovi dokonce včera praskla voda. Musel jet do OBI pro nové díly a celé zavlažování předělat. Remcal u toho jak starej šafář, co já bych za to dala.

18362724_10211113749513883_522921375_o

Být v očekávání je strašně krásný pocit, kór takhle těsně před. Cítíte, že už to pomalu ťuká na dveře, že už je to skoro u vás, že za chvíli začne něco, co jste ještě nikdy nezažili. Na ten den se připravujete několik dlouhých měsíců a on už je skoro tady. Kdy se asi miminko rozhodne, že vykoukne na svět? Kdy začnou první kloboučky prořezávat kůru kmenů? Kdy to všechno vypukne?

18362673_10211113749553884_474599781_o

Přípravy vrcholí

Tyhle první jarní dny..

Nejde se jich nabažit. Sluníčko, vymetená obloha a prvních poctivých dvacet stupňů. Vegetilo se u haly. Teda jenom já jsem se flákala, kluci makali jak šrouby. Musí se dodělat jímka, která je zatím všechno ostatní než bezproblémová. Její stavba sosá z nervů všem, kteří s ní mají jen něco málo společného. Škoda psát, protože není nutné, aby se její existencí zabývalo ještě více lidí. Ta potvora je ultra zákeřná. Pevně ale věřím, že poslední, kdo se bude smát je Dadin s Kubou.

Dalším víkendovým projektem byla stavba stanu. Na pomoc naštěstí přijel i pan Žako, bez kterého by výstavba konstrukce o velikosti 12×6 byla v úrovních utopie. Pan Žako má svůj svět. Jako ajťák jednoho z velkých obchodních řetězců celý týden tvrdě pracuje v abstraktních sférách a proto si velmi rád odpočine u fyzické práce na čerstvém vzduchu.  Rád o sobě mluví v třetí osobě a je velmi nenáročný. Ke spokojenosti mu stačí lahváč a skýva chleba. Pan Žako taky tvrdí, že má velký pupek, ale mě se vůbec nezdá.. nebo ho jen obratně skrývá za tričkem s prapodivným motivem.

17792769_10210805458086790_189010911_n

Stan se chystá pro houby na jaro/léto, aby rostly pěkně na denním světle. Po pár pivech na slunci se v jednu chvíli zdálo, že se vedle jímky stane nepřítelem státu číslo dvě. Projekt byl nakonec zdárně ukončen a gigantický kolos stojí tam kde má.

17806765_10210805941298870_14295873_n

17813947_10210805941338871_1687158371_n

Venku se tedy zadařilo, ale uvnitř haly vládne chaos. Kuba si postěžoval, že největším viníkem nekonečného bordelu je Dadin. To, že má problém s kramařením a všemi jeho druhy odchylek vím po x letech společné domácnosti moc dobře. Bezmyšlenkovité pokládání věcí v kombinaci s totální absencí smyslu pro pořádek vyústil i zde v absolutní bugr. Musíme ho s Kubou zpacifikovat, aby se naučil alespoň základní návyky. Někdy se snaží, ale jeho mozek zatemňují jenom shiitake. Březnový úklid tedy moc dlouho nevydržel.